Mistrovství světa ve slalomu na skateboardu 2014 (6.–7.6.)

Mistrovství světa ve slalomu na skateboardu 2014

Autor Vojta Kotek, foto Michal Škavrada

Milí skejťáci, toto není klasický report ze závodů, spíš takové moje osobní vyznání dojmů z tohoto velkolepého závodu.

Tak především – děkuji za pohoštění, kulturu a kvalitu služeb na sjezdovce.

Dále jako zdravotník závodů jsem rád, že jste obřák tolik přesadili, protože se tímto zpomalením šance účastníků na zastavení pod cílem alespoň mírně zvyšovala. I tak se to ne všem zcela povedlo (třeba Želvovi, že…). Plošné odřeniny jsem jako zdravotník ochoten na závodech akceptovat, ale s pneumothoraxy na mě už prosím nechoďte – to je prostě za lajnou. Je pro mě neuvěřitelné, jak se organizátorům mohlo podařit uzavření ostře sledovaného tunelu na páteřním tahu. Tunelu, který má v Hřebči vzhledem ke statice dostatek odpůrců. Odpůrců, kterým se zajisté velice špatně vysvětluje, proč, když už byl proti jejich vůli postaven, jim kvůli podělanejm prkýnkářům zase dva dny jezdí kamiony pod okny (Google vám případně napoví). Kdo nikdy nezkoušel nechat uzavřít aspoň poslední slepou uličku na kraji města, ten asi nepochopí o čem je vlastně řeč. O důkladnosti příprav organizátorů mě přesvědčila relativní maličkost, když jsem jel s Želvou do špitálu. Začalo pršet, a u horního výjezdu z tunelu nám před sanitkou odendávali již aktivované pytle s pískem, aby do tunelu nezatekla voda. Maličkost? Kdo si to uvědomil, kdo na to myslel, kdo je sehnal, kdo myslel na lidi, kteří je hned na začátku deště automaticky ihned postaví,… Jasně, chápu, pod sjezdovkou prostě točili jen Poličku…

Co dál? Ozvučení závodů velkorysé a dokonalé, výběr muziky luxusní (žádný Céčka), filmová dokumentace již standardně dokonalá, jsem fascinován nápadem natočit dvěma stabilními průmyslovými kamerami nepřetržitý záznam vždy celého dne (výhoda pro řešení příp.protestů), organizace bezchybná (registroval jsem jen nějaký postesk nad tím, že sražená kuželka není neprojetá branka), catering na Hřebči – ten placenej skvělej (halušky vynikající!!), a ten závodnickej řekl bych standard. Tráva nám jako spíkr za těch pár let dozrál – je z něj cítit větší jistota než v jeho počátcích, a poslouchá se to dobře, a působí uvolněně. Anglickej spíking taky v pohodě. Dobrej byl myslím i nápad jet na vysílačkách ne na jednom, ale na dvou kanálech – jeden časomíra a závodění, druhej logisticko-technickej.

Co snad příště ještě více zdokonalit: Vedro bylo, a nebylo se moc kam schovat. Všichni se tlačili pod kamion, tak příště snad něco otevřeného, co luftuje, a poskytne stín. Taky cisterna s vodou byla jako vždy fajn, příště k ní snad ještě připojit už jen obyčejnou zahradní sprchu – tentokrát by se myslím vážně hodila, a nebyl bych sám, kdo by pod ní opakovaně vlezl. Berte to prosím jen jako nápad, nikoliv jako výtku – lezli jsme tam všichni (myslím tím i samotné organizátory) po celém dni po čtyřech.

No, mančaft šlapal dobře, a i po skončení každého dne jsem měl pocit, že jsou role jednotlivých lidí dobře rozděleny, a každý sám ví, co má dělat. Když to porovnám s někdejšími nerváky „Melenovské“ party, a tehdejší permanentní všudypřítomnou nervozitou a nepohodou, řekl bych nebe a dudy. Je to prostě znát, že tohle nedělali lidi na kšeft, ale protože prostě sami chtěli, neb k tomu maj osobní vztah, a je to jejich vizitka.

Prostě – povedlo se to, a ještě teď si na vlně MS kdesi v mysli jedu. Odvedli jste výbornou práci, a kolegům na druhém konci světa, kde bude MS příští rok, vůbec nezávidím. Ta laťka je totiž proklatě vysoko…

Jo, a zapomněl jsem na výběr kapel na sjezdovce. Převažovala kvalitka, konkrétně Banda-Ska, Míra s The Hope, a pochopitelně Konspiračka. Zbytek nehodnotím, neb jsem ho neviděl. Pódium a osvětlení na tuto malou akci nadmíru velkorysé, a přežilo i pořádnééé chcanisko. Radime, dík!! Povedlo se.

Bylo mi ctí se zúčastnit 🙂